-
Jak porozumět svému zubaři
-
Lékové pojmy
-
Skupinová označení léků
-
Popis krabičky - lék na lékařský předpis
-
Popis krabičky - volně prodejný lék
-
Generické léky, originální léčivé přípravky
-
Slovníček pojmů od A do Z ( A, B, C, D, E, F, G, H, CH, K, L, M, N, O, P, R, S, Š, T, U, V, Z )
-
Další lékařské pojmy
alveolární kost
kostěný výběžek horní a dolní čelisti, ve kterém jsou upevněny zuby
amalgám
studená slitina stříbra, rtuti, cínu a mědi, která se v plastickém stavu vkládá do dutiny v zubu, kde potom ztuhne
amalgamová korunka
rozsáhlá amalgámová výplň při velkém poškození zubu, nadstandardní výkon
celoplášťová kovová korunka
v laboratoři zhotovený kovový plášť dostavující zbylé části zubu do anatomického tvaru
částečná snímatelná protéza
protéza nahrazující ztracené zuby, která v ústech drží na některých zbývajících zubech, z úst se vyjímá
čelistní dutina (sinus maxillaris)
dutina v kosti horní čelisti, umístěná pod očnicí, komunikuje s dutinou nosní
čelistní chirurgie
obor stomatologie, viz vlastní stránka
dentální nit
prostředek k čištění mezizubních prostor, syn. floss, vlákno, viz mezizubní kartáček
dentin
tvoří největší masu zubu, korunku i kořen, je tvrdý asi jako kost
dlaha
prostředek k znehybnění zubu, zubů nebo čelistí, vyrobena z různých materiálů
dren
gumový proužek, která se vkládá do incizní rány, umožňuje výtok hromadících se tekutin (krev, hnis)
endodontické ošetření
ošetření a zaplnění kořenového kanálku, viz endodoncie - konzervační stomatologie
estetická výplň
výplň, která má barvu zubu, není tedy na zubu patrná
extrakce
vybavení zubu z alveolární kosti pomocí extrakčních kleští a pák
extrakční kleště
extrakční nástroj, který slouží k vybavení zubu, různé tvary, typy, názvy
extraorální incize
incize provedená zevně přes kůži, náročný výkon prováděný obvykle v celkové anestezii
fasetová korunka
kovová korunka, na viditelných místech plášť z kovu kryt estetickým materiálem (fasetou) tj, v barvě zubu
fixní můstek
protéza nahrazující ztracené zuby, která je pevně nacementována na zbývající zuby upravené preparací
fraktura
zlomenina
gingiva
dáseň, sliznice bezprostředně okolo zubů
hemostatikum
léčivo zabraňující krvácení (používá se u pacientů se zvýšenou krvácivostí – žloutenka, hemofilie, nedostatek krevních destiček apod.)
implantát (zubní)
titanový váleček nebo čepelka, která se zašroubuje do předvrtané kosti v místě chybějících zubů
incize
rozříznutí tkání nad hnisavým ložiskem za účelem vypuštění nahromaděného hnisu
intraorální incize
naříznutí sliznice v ústech vyklenuté hnisem, obvykle v místním znecitlivění
kloubní výběžek(artikulární výběžek)
součást kosti dolní čelisti, která tvoří čelistní kloub
komplikovaná extrakce
chirurgický zákrok, vybavení zubu nebo kořene za současného uvolnění měkkých tkání a kosti v okolí zubu
kompozitní materiál
materiál v barvě zubu, která se v plastickém stavu vkládá do zubu, tuhne samovolně nebo po osvícení intenzivním světlem
konzervační stomatologie
obor, který opravuje poškození zubů pomocí různých výplňových materiálů
korunka zubu
1.část zubu, která ční do dutiny ústní a je krytá sklovinou
2.laboratorní výrobek, náhrada přirozené korunky
kořen
část zubu lokalizovaná v kosti čelisti, podle druhu má zub 1 až 3 kořeny
kořenová nástavba
kovový čep fixovaný do kořene zubu s ošetřeným kořenovým kanálkem, umožňující využití samotných kořenů zubů k protetickým restauracím
kořenová výplň
hmota, která po endodontickém ošetření vyplňuje kořenový kanálek
kyreta
nástroj k odstraňování zubního kamene
mandibula
dolní čelist
maxilla
horní čelist
měkký zubní povlak
vrstva mikrobů a jejich produktů na povrchu zubů, hlavní příčina zubního kazu a zánětů dásní
metalokeramická korunka
laboratorní výrobek, estetická náhrada zubu z kovu krytého vrstvou keramické hmoty
mezičelistní fixace
typ dlahy, znemožňuje vzájemný pohyb čelistí
mezizubní kartáček
prostředek ústní hygieny, slouží k čištění mezizubních prostor
mezizubní papila
dáseň v mezizubních prostorech
miniplate
typ dlahy, znemožňuje vzájemný pohyb úlomků kostí při zlomenině
obličejový skelet
kostra obličeje
oroantrální komunikace
otevření čelistní dutiny při extrakci horních zubů (zadních)
oronasální komunikace
otevření nosní dutiny při extrakci horních zubů (předních)
ortodoncie
obor zabývající se léčbou vrozených i získaných poruch postavení zubů a čelistí
ortodontická vada
chybné postavení zubu, skupin zubů, nebo čelistí navzájem
otisk
výsledek otiskování
otiskovací hmota
materiál k provedení otisku, různé druhy
otiskovací lžíce
kovová nebo plastová lžíce, kterou se pomocí otiskovací hmoty sejme negativ situace v ústech
otiskování
registrace situace v ústech plastickou tuhnoucí hmotou, slouží k přenosu informace do zubní laboratoře
páka
extrakční nástroj, který slouží k uvolnění měkkých tkání před vytažením zubu nebo k vybavení zubu páčením, různé tvary, typy, názvy
parodontitida
pokročilý zánět dásní postihující kost dásňového výběžku, nejčastější příznak je krvácení dásní a pohyblivost zubů
parodontologie
obor stomatologie zabývající se léčbou onemocnění závěsného aparátu, nejčastěji zánětu dásní a parodontitidy (lidově paradentóza)
pedostomatologie
obor zabývající se ošetřováním chrupu u dětí
periodoncium
závěsný aparát zubu, vlákna, na kterých je zub upevněn v kosti
periodontitida
zánět lokalizovaný v periodontální štěrbině a okolí kořene zubu
periostitida
zánět měkkých a tvrdých tkání, infekční komplikace
podložka
vrstva izolačního materiálu pod výplní
preparace
změna tvaru zubu pomocí brousků a fréz, syn. vrtání, broušení
protetika
oddělení zabývající se náhradou ztracených zubů a tvrdých zubních tkání v situacích přesahujích rámec konzervační stomatologie
pryskyřičná korunka
laboratorní výrobek, estetická náhrada zubu z plastu, dnes většinou pouze provizorní řešení
pulpa
zubní dřeň
pulpitida
zánět zubní dřeně
skloionomerní cement
estetický výplňový materiál, váže se chemicky k tvrdým zubním tkáním
sklovina
nejtvrdší zubní tkáň, nejpovrchovější vrstva na korunce zubu
stomatochirurgie
obor zabývající se ambulantními chirurgickými zákroky v ústech v místním znecitlivění (extrakce zubu, incize, apod.)
studijní modely
sádrové modely horní a dolní čelisti pro návrh protéz
sutura
steh, spojení měkkých tkání při úrazu nebo po chirurgickém zákroku sešitím
temporomandibulární kloub
kloub spojující dolní čelist s lebkou, hmatný před uchem při pohybech čelistí
totální protéza
náhrada zubů v bezzubé čelisti nejčastěji zhotovená z pryskyřice
ústní hygiena
soubor metod k odstraňování měkkého zubního povlaku za použití různých pomůcek
zubní cement
kryje povrch kořene, který je ukryt v kosti
zubní dřeň
živá tkáň uvnitř zubu obsahující cévy a nervy, "nerv"
zubní kaz
poškození tvrdých zubních tkání způsobené měkkým zubním povlakem, nejčastější onemocnění u lidí vůbec
nahoru
Alergie léková
Stav přecitlivělosti organismu na určitý lék; nejčastějšími projevy lékové alergie jsou různé kožní reakce, zúžení průdušek, otok; nejzávažnější formou alergie je anafylaxe neboli anafylaktický šok, což je náhlá, život ohrožující alergická reakce spojená s otokem dýchacích cest; mezi léky, které mohou vyvolat alergickou reakci, patří například některá antibiotika, kyselina acetylsalicylová nebo místní anestetika.
Antioxidanty
1. pomocné látky, které se přidávají k účinné látce z důvodu její ochrany před znehodnocením vzdušným kyslíkem (antioxidační přísady);
2. látky chránící tkáně těla před poškozením kyslíkovými radikály; antioxidační účinky vykazují některé vitamíny (C, E, betakarotén) či stopové prvky (selen)
Aplikace léku
Podání léku; rozlišuje se několik cest aplikace léku, např. sublingvální, kdy se lék vkládá pod jazyk a nechá se rozpustit, perorální (polknutí léku), parenterální - nejčastěji injekce (dle místa aplikace např. svalová - intramuskulární, žilní - intravenózní, podkožní - subkutánní), topické, kdy se léky aplikují na určité místo, největší část z nich jsou léky působící na kůži (dermální), pak ušní, nosní a oční roztoky, čípky, vaginální tablety; volba způsobu aplikace léku závisí mimo jiné na tom, zda má účinná látka působit místně nebo celkově (systémově); správná aplikace léku je důležitá pro dosažení požadovaného účinku léku, a z tohoto důvodu se někdy k aplikaci používají různé pomůcky, např. při inhalaci antiastmatik.
ATC skupina
Anatomicko-terapeuticko-chemická klasifikace léků podle doporučení SZO (Světová zdravotnická organizace). Skupina léků, která se používá pro léčbu stejného typu onemocnění.
Barvivo
Pomocné látky, které slouží k barevné úpravě vzhledu léku a k rozlišení tvarem podobných léků obsahujících různé účinné látky, případně léků s různou koncentrací stejné účinné látky.
Dávkování
Množství látky/látek v jednotlivé dávce a časový interval mezi dávkami nastavené tak, aby bylo dosaženo jeho optimální účinnosti, bezpečnosti a pohodlnosti pro pacienta; z důvodů účinnosti a bezpečnosti léku je také nezbytné lékařem předepsané dávkování přesně dodržovat; dávkování léku je často individuální a závisí na charakteru a závažnosti daného onemocnění, celkovém stavu a věku pacienta; specifická úprava dávkování se provádí např. pro děti, starší pacienty, pacienty s onemocněním jater či ledvin.
DDD
Definovaná denní dávka-uměle vytvořená administrativní jednotka, užívaná např. ke sledování spotřeby léčiv.
Exspirace
Datum exspirace léku udává, do kdy lze při správném uchovávání lék použít bez rizika snížení jeho účinku či bezpečnosti; datum exspirace léku musí být na obalu léku vždy vyznačeno (obvykle měsíc a rok); léky s prošlým datem exspirace nesmí být používány a měly by být zaneseny do lékárny ke zneškodnění; doba od výroby léku do data exspirace se označuje jako doba použitelnosti léku a u HVLP bývá většinou 2-5 let, u IPL několik týdnů, za zvláštních okolností i dnů a hodin (kratší dobu použitelnosti mají např. suspenze s antibiotiky nebo oční kapky) Exspirace u IPL musí být vždy uvedena na štítku.
HVLP
Zkratka pro hromadně vyráběné léčivé přípravky, tedy léky vyráběné průmyslově.
Indikace
Okolnost či soubor okolností, které jsou signálem pro zahájení určitého léčebného nebo diagnostického postupu, např. podání léku; opak kontraindikace.
Interakce
Vzájemné působení léků a jiných látek přicházejících do organismu (potraviny, alkohol, nikotin apod.); některé léky či látky své účinky navzájem zvyšují, jiné naopak potlačují; ošetřující lékař by měl být vždy informován o všech lécích (vč. OTC léků), které pacient užívá nebo začne užívat; mezi léky s častými interakcemi patří např. některá antikoagulancia, antacida, antiepileptika, laxativa a další.
IPL
Zkratka pro individuálně vyráběná léčiva, tedy léky připravované v lékárně většinou podle rozpisu stanoveného lékařem na receptu.
Kontraindikace podání léku
Jakákoliv okolnost nebo jakýkoliv stav pacienta, při kterém je podání daného léku nevhodné, nedoporučitelné či nemožné; kontraindikace může být absolutní nebo relativní; absolutní kontraindikace je situace, za které je podání léku zcela nevhodné, při podání léku u takové kontraindikace může nastat až reakce, která ohrozí život pacienta; relativní kontraindikace léku je situace, za které je podání léku určitým způsobem nedoporučitelné, ale v případě, že lékař posoudí výhodnost léku pro pacienta vzhledem k jeho zdravotnímu stavu a dostupnosti jiných léčiv, může lék podat ke zvládnutí choroby; obecně platí, že ošetřující lékař vždy musí přísně individuálně posoudit význam či prospěch podání daného léku pro pacienta; většina léků má své kontraindikace; častou kontraindikací je např. známá přecitlivělost na účinnou látku nebo i pomocnou látku; mnoho léků je kontraindikováno v těhotenství či při kojení; opak indikace.
Léková forma
Kompletní forma léčivých přípravků, ve které jsou k předepsané dávce účinné látky přidány pomocné látky, čímž se dosahuje formy léku vhodné k jeho aplikaci, maskuje se nežádoucí vzhled, chuť či pach spojený s podáním léku, oddaluje se nástup účinku léku, prodlužuje se trvání účinku léku apod.; lékovou formou jsou např. tablety (a to různé typy tablet vč. vaginálních, žvýkacích a dalších), tobolky, injekce, masti, čípky, roztoky a řada dalších; jedna účinná látka se může podat v různých lékových formách. Léková forma může významně ovlivnit vlastnosti účinné látky. Každá léková forma, aby splnila svou roli, vyžaduje určitá pravidla při užívání, která jsou uvedena v příbalové informaci a pacient je o nich informován lékařem či lékárníkem.
Nežádoucí účinky léčiva
Jakýkoliv nežádoucí nebo nechtěný následek podání léku; některé nežádoucí účinky může pacient subjektivně pociťovat, některé však vyžadují různá vyšetření lékařem. Některé nežádoucí účinky časem samy odezní; při výskytu jakékoliv závažné změny zdravotního stavu, která by mohla souviset s užíváním léku, je třeba přestat lék užívat a o dalším postupu se poradit s lékařem; častým nežádoucím účinkem léků bývá bolest hlavy, nevolnost a zažívací potíže, zvýšená únava, snížení pozornosti, kožní projevy atd.
OTC lék
Lék dostupný bez lékařského předpisu (receptu), určený k samoléčení; OTC je zkratka z anglického „over the counter“, tedy doslova „přes přepážku“, „přes pult“. Statut OTC léčiva získá výrobce pro účinnou látku v určité lékové formě a pro určitou indikaci, je-li jeho žádost o zaregistrování léčiva jako OTC léčivo kladně vyřízena státními autoritami (v Česku SÚKL).
Pomocná látka
Látky, které umožňují zpracování vlastní účinné látky na léčivý přípravek s charakteristickou lékovou formou a zabezpečují potřebnou stálost a jakost léku, mohou ovlivnit např. uvolňování účinné látky z lékové formy a její vstřebávání, upravují smyslové vjemy apod.; pomocné látky mohou u některých jedinců vyvolávat alergii; obsah pomocných látek je třeba pozorně sledovat i při nutnosti dodržovat určitý typ diety; mezi pomocné látky patří např. stabilizátory, barviva, antioxidanty.
Prevence
Předcházení nemoci.
Předávkování
Stav vyplývající z podání nadměrné dávky léku; v příbalovém letáku, který musí být přiložen ke každému léku, bývají popsány projevy předávkování a řešení jeho případných následků.
Recept
Lékařský předpis nebo-li psaný pokyn lékaře lékárníkovi k vydání, případně i přípravě určitého léku pro konkrétního pacienta; formulář receptu má několik částí včetně formálních náležitostí týkajících se pacienta a předepisujícího lékaře; doba platnosti receptu je omezená-obvykle je to 7 dní, recept na antibiotika platí jen 3 dny, recept z lékařské pohotovostní služby pouze 1 den.
Registrace léčiva
Povolení příslušné státní autority (v České republice je to Státní ústav pro kontrolu léčiv – zkratka SÚKL) používat a distribuovat určitý lék v České republice; na základě registračního řízení je každému léku přiděleno registrační číslo; registrace platí pět let, poté musí být obnovena; hlavním cílem registrace je dosáhnout toho, aby se k pacientovi dostaly jen kvalitní, bezpečné a účinné léky.
Stabilizátor
Pomocná látka, která zajišťuje stálost léku, tzn. schopnost léku zachovat si ve stanovených mezích po určitou dobu a za stanovených podmínek uchovávání určené kvalitativní znaky.
Státní ústav pro kontrolu léčiv, SÚKL
Instituce řízená Ministerstvem zdravotnictví, jejímž posláním je zajistit, aby v České republice byla dostupná pouze kvalitní, účinná a bezpečná léčiva, ústav zajišťuje dozor nad vlastnostmi léčiv a zdravotnických prostředků, které jsou používány v humánní medicíně.
Šarže
Výroba léků probíhá většinou v šaržích; šarže je definované množství léku vytvořené v jediném výrobním procesu, tj. za stejných podmínek a mající tedy shodné vlastnosti; každá šarže určitého léku bývá testována na účinnost, čistotu apod.; šarže léku se označuje obalu léku číselným kódem (číslo šarže).
Účinná látka léku
Základní léčivá látka, která je nositelem vlastních účinků léku; bývá uváděna jako podtitul obchodního názvu léku; lék obvykle obsahuje vedle vlastních účinných látek i pomocné látky zpracované do lékové formy.
Uchovávání léků
Správné uchovávání léku je důležité pro zachování jeho účinnosti a bezpečnosti; většina léků by měla být uchovávána při teplotě do 25°C a měla by být chráněna před světlem a vlhkem, některé léky však vyžadují speciální uchovávání např. za snížené teploty, tzn. v lednici (např. některé hormony, masti, vakcíny); všechny léky by měly být uchovávány mimo dosah dětí; léky, které nejsou uchovávány za vhodných doporučených podmínek, mohou být znehodnoceny ještě před datem exspirace.
Užívání léků
Účinky léků mohou být ovlivněny řadou vnějších a vnitřních faktorů, pro úspěšnost léčby je tedy důležité správné užívání léků; je nutné např. dodržovat doporučení lékaře či lékárníka o užívání léku ve vztahu k potravě (nalačno znamená 1/2h před jídlem nebo 2h po jídle) a nepodceňovat ani vhodné zapití léku (většinu léků se doporučuje zapít vodou nebo slabým vlažným čajem; za optimální objem k zapití léku u dospělých se pokládá 250 ml; některé léky je vhodné zapít mlékem, naopak u některých léků je mléko zcela nevhodné; pozor je třeba dát na kyselé nápoje, ovocné šťávy, kávu, černý čaj a samozřejmě alkohol); významnou roli může v některých případech hrát i doba užívání léku (některé léky je vhodné užít ráno, jiné před spaním); některé léky je třeba užívat pravidelně po určitou dobu, některé dokonce celoživotně, jiné se užívají pouze při obtížích; při užívání některých léků je nutno se vyvarovat slunění atd.
NAHORU
Analgetika
Léky působící proti bolesti; mezi analgetika patří analgetika-antipyretika a analgetika-anodyna.
Analgetika-anodyna
Léky, které se používají k tlumení silných bolestí, např. opiáty (morfin aj.).
Analgetikum-antipyretikum
Léky snižující horečku a zároveň působící proti bolesti; k nejužívanějším patří kyselina acetylsalicylová a paracetamol; řada analgetik-antipyretik je dostupná bez receptu; látky jsou k dispozici i ve formě kombinovaných přípravků.
Anestetika
Léky navozující znecitlivění (anestézii); celková anestetika se používají k celkové anestézii (narkóze) a umožňují provedení větších chirurgických a jiných bolestivých zákroků; místní (lokální) anestetika se užívají ke znecitlivění jen určité části těla při menších chirurgických výkonech, jako je např. sešití rány nebo vytržení zubu; u některých jedinců se po jejich podání mohou objevit projevy alergie.
Antacida
Léky neutralizující nadměrně utvářenou žaludeční kyselinu chlorovodíkovou; užívají se např. při pálení žáhy (pyróze), různých trávicích obtíží nebo v kombinaci s antiulcerózy (léky proti vředové chorobě) v léčbě peptického vředu; antacida mohou snižovat vstřebávání jiných současně podávaných léků.
Antiagregancia
Léky snižující krevní srážlivost narušením funkce krevních destiček, používají se v prevenci např. infarktu myokardu; nejčastěji se v nízkých dávkách podává kyselina acetylsalicylová.
Antianemika
Léky používané k prevenci nebo úpravě chudokrevnosti (anemie); nejčastěji se předepisuje kyselina listová, vitamin B12, léky obsahující železo.
Antiarytmika
Léky podávané při poruchách srdečního rytmu (arytmiích).
Antiastmatika
Skupina léků používaných k léčbě průduškového astmatu; patří mezi ně např. bronchodilatancia, látky ovlivňující vegetativní nervový systém, antihistaminika, kortikoidy a další; existují v řadě lékových forem určených jak k místní, tak celkové aplikaci.
Antibiotika (ATB)
Látky používané k léčbě infekcí vyvolaných baktériemi nebo jinými mikroorganismy; dělí se na několik skupin dle svého chemického složení a účinku na baktérie, k nejdůležitějším skupinám ATB patří peniciliny, tetracykliny, cefalosporiny, makrolidová ATB, aminoglykosidy, chinolony, peptidová ATB; širokospektrá ATB působí současně na více druhů baktérií a užívají se tedy pokud není známo, která baktérie onemocnění vyvolala; pro dosažení požadovaného účinku, ale i pro zachování bezpečnosti a zabránění vzniku rezistence baktérií je nutné ATB užívat pravidelně, v určených časových intervalech a po určitou dobu tak, jak bylo předepsáno lékařem.
Antidepresiva
Skupina psychofarmak užívaných k léčbě různých forem deprese.
Antidiabetika
Léky ovlivňující hladinu krevního cukru u pacientů s cukrovkou (diabetes mellitus); vedle inzulínu, který je podáván injekčně, do této skupiny léků patří i látky užívané ve formě tablet, tzv. perorální antidiabetika; při podávání antidiabetik je nutné přesně dodržovat dávkování a předepsanou dietu.
Antidiarhoika
Léky používané k léčbě průjmů, např. živočišné uhlí (CARBO MEDICINALIS).
Antiemetika
Léky užívané k prevenci nebo léčbě pocitů na zvracení a zvracení, např. při nevolnosti z cestování.
Antiepileptika
Skupina léků, které se používají k prevenci nebo léčbě epileptických záchvatů.
Antiflogistika
Protizánětlivé léky, více viz antirevmatika.
Antihemoroidalia
Léky uplatňující se v léčbě hemoroidů, většina antihemoroidalií je dostupná ve formě mastí a čípků.
Antihistaminika
Rozlišují se dva typy antihistaminik, tedy léků blokujících účinek histaminu: první typ antihistaminik se užívá k prevenci nebo úlevě příznaků alergie, jako je např. senná rýma nebo kopřivka (často se pod označením antihistaminika rozumí právě tato skupina léků); druhý typ, tzv. H2 antihistaminika patří mezi antiulceróza.
Antihypertenziva
Několik skupin léků snižujících různými mechanismy vysoký krevní tlak (hypertenzi), např. diuretika, vazodilatancia, léky ovlivňující vegetativní nervový systém a další; antihypertenziva, někdy označovaná též jako hypotenziva, v léčbě hypertenze se často kombinují.
Antikoagulancia
Léky, které se užívají k prevenci a léčbě nadměrného srážení krve, tlumí krevní srážlivost (koagulaci).
Antimigrenika
Různé skupiny léků používané k prevenci či léčbě migrény.
Antimykotika
Léky proti plísňovým onemocněním (mykózám); podávají se místně přímo na postižené místo nebo, jedná-li se o rozsáhlejší mykózy, pak i celkově ve formě tablet.
Antiparkinsonika
Léky používané v léčbě Parkinsonovy nemoci.
Antipsychotika
Skupina léků užívaných k léčbě určitých duševních a emočních stavů, vč. psychózy.
Antirevmatika
Léky proti revmatickým chorobám; mezi antirevmatika se řadí především skupina tzv. nesteroidních antirevmatik (NSA), která svými účinky patří i mezi analgetika-antipyretika a antiflogistika; nejpoužívanějšími NSA jsou kyselina acetylsalicylová, indometacin, ibuprofen a diklofenak; při rozsáhlejším a zánětlivém postižení kloubu se uplatňují i soli zlata, kortikoidy, imunosupresiva a další.
Antiseptika
Látky s dezinfekčními účinky užívané místně ke kloktání, k ošetření ran, v očních kapkách apod.
Antityroidní látky
Látky užívané k léčbě nadměrné činnosti štítné žlázy.
Antitusika
Léky proti kašli, vhodné k tlumení suchého, dráždivého kašle.
Antiulceróza
Léky užívané především k léčbě žaludečních a dvanáctníkových vředů.
Antivertiginóza
Léky užívané k prevenci závratí (vertigo).
Antivirotika
Léky k léčbě infekcí způsobených viry.
Anxiolytika
Léky odstraňující nadměrnou nervozitu, napětí nebo úzkost (anxietu).
Bronchodilatancia
Léky rozšiřující průdušky (bronchy); užívají se např. u průduškového astmatu; patří mezi antiastmatika.
Cytostatika
Léky užívané k léčbě zhoubných nádorů.
Dermatologika
Léky používané místně v kožním lékařství.
Diuretika
Léky, které zvyšují tvorbu a vylučování moči; užívají se často jako antihypertenziva, k „odvodnění“ při celkových otocích, např. při srdečním selhání, onemocněních ledvin nebo jater.
Expektorancia
Léky usnadňující vykašlávání (expektoraci) nahromaděného hlenu tvořeného v dýchacích cestách (zejména v průduškách).
Fibrinolytika
Léky užívané k rozpouštění krevních sraženin.
Fytofarmaka
Rostlinné léky používané např. k mírnění nervových či trávicích obtíží, onemocnění horních dýchacích cest či močových cest.
Hepatika
Obecné označení léků používaných k léčbě onemocnění jater.
Hepatoprotektiva
Látky užívané k léčbě jaterních nemocí; zlepšují funkci jaterních buněk a chrání je před dalším poškozením.
Homeopatika
Léky získané specifickým způsobem ředění jedné či více látek, které by v nezředěném množství vyvolaly u zdravého jedince takové příznaky, proti nimž jsou podávána; homeopatický způsob léčby je založen na principu, že „podobné se léčí podobným“; slovo homeopatie bylo vytvořeno jejím zakladatelem lékařem Samuelem Hahnemannem, a to z řeckého „homos“ - stejný a „pathos“ - nemoc.
Hypnotika
Léky navozující spánek.
Hypotenziva
Léky snižující krevní tlak, viz antihypertenziva.
Cholagoga
Látky způsobující stažení žlučníku, čímž dochází k vypuzení žluči do žlučovodů a jimi pak do tenkého střeva.
Cholekinetika
Látky vyvolávající vyprázdnění žlučníku.
Choleretika
Látky podporující tvorbu žluči a její vylučování.
Imunosupresiva
Léky snižující přirozenou odolnost organismu (imunitu); užívají se např. po transplantacích.
Imunostimulancia
Léky užívané k povzbuzení činnosti imunitního systému a tedy ke zvýšení odolnosti organismu.
Kortikoidy
Látky podobné hormonu kůry nadledvin, kortizonu; rozlišují se dvě skupiny kortikoidů-mineralokortikoidy a glukokortikoidy, které se používají jak místně, tak celkově především jako antiflogistika, imunosupresiva, antiastmatika nebo k léčbě alergií.
Laxativa
Projímadla; přírodní nebo syntetické látky stimulující vyprazdňování střev; na některé typy laxativ může vzniknout závislost, a proto by měla být podávána jen po omezenou dobu.
Myorelaxancia
Léky snižující napětí (tonus) svalů.
Neuroleptika
Skupina psychofarmak užívaná zejména k léčbě schizofrenie, ale i ke zklidnění, k potlačení úzkosti, jako antiemetika atd.
Nootropika
Léky povzbuzující činnost mozku.
Oftalmologika
Léky používané v očním lékařství.
Orální kontraceptiva
Antikoncepce, tedy léky užívané k prevenci otěhotnění, někdy se používají také u některých gynekologických poruch.
Psychofarmaka
Skupina léků používaných k léčbě duševních poruch a onemocnění.
Trombolytika
Léky používané k „rozpouštění“ krevních sraženin.
Sedativa
Léky užívané k léčbě nadměrné nervozity, neklidu, zklidňující léky.
Spasmolytika
Léky odstraňující svalové křeče (spasmy) vnitřních dutých orgánů, např. střev, žlučových a močových cest, ženských pohlavních orgánů; podávají se při kolikách a bolestech vycházejících z uvedených orgánů, dále u některých forem migrény apod.
Vasodilatancia
Léky způsobující rozšíření cév (vasodilataci), čímž umožňují větší průtok krve; užívají se k léčbě ischemických chorob, vysokého krevního tlaku, srdečního selhání apod.
Venofarmaka
Léky užívané k léčbě žilních onemocnění, např. tzv. křečových žil a někdy též zánětu žil či hemoroidů; podávají se celkově nebo lokálně.
NAHORU
|
|
VYSVĚTLENÍ POJMŮ
Výrobce: označení výrobce léčivého přípravku, zpravidla včetně loga firmy
Balení: označení velikosti balení (10, 30, 100 tablet...), zpravidla včetně lékové formy (tablety, tobolky, čípky...)
Čárový kód: čárový kód přesně určuje konkrétní lék i balení, při výdeji léku pacientovi č.k. zajistí: přiřazení správné ceny léku, evidenci do skladového hospodářství lékárny, urychlení výdeje
Obchodní název léku: název (smyšlené označení), pod kterým je přípravek uváděn na trh a pod kterým je také schválen na Státním ústavu pro kontrolu léčiv
Registrační číslo: zvláštní kód, pod kterým je přípravek schválen (registrován)
Exspirace ("použ. do:"): označuje datum použitelnosti, toto číslo je dále uvedeno na vnitřním obalu (blistr, lékovka...), po uvedeném datu nelze přípravek užít. Zpravidla bývá uváděno jako měsíc a rok (např. 06/2004)
Šarže (č.š., č.šarže): uvádí číslo výrobní šarže přípravku,
Aplikace léku: upřesňuje způsob užití přípravku
Skupinové označení léku: označuje lékovou skupinu - skupinu léků určených k léčbě konkrétní poruchy, zpravidla uvedeno odborným latinským názvem
Účinná látka: základní léčivá látka, která je nositelem vlastních účinků léku
Pomocná látka: látka, která umožňuje zpracování vlastní účinné látky
Uchovávání léku: správný způsob uchovávání léku důležitý pro zachování jeho účinnosti a bezpečnosti
|
NAHORU
|
|
VYSVĚTLENÍ POJMŮ
Výrobce:označení výrobce léčivého přípravku, zpravidla včetně loga firmy
Balení: označení velikosti balení (10, 30, 100 tablet...), zpravidla včetně lékové formy (tablety, tobolky, čípky...)
Čárový kód: čárový kód přesně určuje konkrétní lék i balení, při výdeji léku pacientovi č.k. zajistí: přiřazení správné ceny léku, evidenci do skladového hospodářství lékárny, urychlení výdeje
Obchodní název léku: název (smyšlené označení), pod kterým je přípravek uváděn na trh a pod kterým je také schválen na Státním ústavu pro kontrolu léčiv
Registrační číslo: zvláštní kód, pod kterým je přípravek schválen (registrován)
Exspirace ("použ. do:"): označuje datum použitelnosti, toto číslo je dále uvedeno na vnitřním obalu (blistr, lékovka...), po uvedeném datu nelze přípravek užít. Zpravidla bývá uváděno jako měsíc a rok (např. 06/2004)
Šarže (č.š., č.šarže): uvádí číslo výrobní šarže přípravku,
Aplikace léku: upřesňuje způsob užití přípravku
Skupinové označení léku: označuje lékovou skupinu - skupinu léků určených k léčbě konkrétní poruchy, zpravidla uvedeno odborným latinským názvem
Účinná látka: základní léčivá látka, která je nositelem vlastních účinků léku
Pomocná látka: látka, která umožňuje zpracování vlastní účinné látky
Uchovávání léku: správný způsob uchovávání léku důležitý pro zachování jeho účinnosti a bezpečnosti
|
NAHORU
Co je to generický lék?
Generické léky jsou ekvivalenty originálních léčivých přípravků, které mohou přijít na trh po expiraci jejich patentové ochrany. Obsahují stejnou účinnou látku, odpovídají stejným náročným pravidlům při vývoji, výrobě a posuzování bezpečnosti a mají stejnou kvalitu, bezpečnost a účinnost jako originální značkové léky. Generické léky se na trhu objevují buď jako značkové, s vlastní ochrannou známkou, (např., Ibalgin® obsahující jako účinnou látku ibuprofen) nebo neznačkové, používající zjednodušený název příslušné účinné látky (např. diclofenac, metformin).
V čem je hlavní význam generických ekvivalentů?
Jsou k dispozici za nižší cenu a zvyšují tak dostupnost moderních léků. Generické ekvivalenty jsou k dispozici za cenu o 20% až 80% nižší ve srovnání s cenami originálních léků. Jejich kvalita, účinnost a bezpečnost je přitom stejná jako u léků originálních. Podporují inovaci a soutěž tím, že vytvářejí konkurenci originálním produktům. Pokud by originální lék měl permanentní monopol, nebyl by žádný důvod k další inovaci. Mezi generickými léky a originálními léky není žádný rozpor. Širší používání generických ekvivalentů vede k úsporám, kterých lze využít pro širší používání dražších originálních léků tam, kde je to skutečně zapotřebí.
Proč jsou generické ekvivalenty levnější než originální léky?
Originální lék je v monopolním postavení pokud je chráněn patentem a proto má větší možnost stanovení vyšší ceny. U generických ekvivalentů není třeba opakovat všechny preklinické a klinické zkoušky, ale je možno se odkázat na klinická data originálního přípravku. Vývoj je proto podstatně levnější.
Jak je zaručena bezpečnost a účinnost generických ekvivalentů?
Každý lék musí před uvedením na trh projít registračním řízením. V České republice probíhá registrační řízení ve Státním ústavu pro kontrolu léčiv. Ústav je v kompetenci Ministerstva zdravotnictví ČR. Podle Zákona č. 79/1997 Sb. a jeho pozdějších novelizací se při registračním řízení posuzuje bezpečnost, kvalita a účinnost léku. Pokud je tedy lék registrován, je tím ze zákona potvrzena jeho bezpečnost, účinnost a kvalita. Při registračním procesu se uplatňují identická kritéria pro generické ekvivalenty i originální léky. Registrační výměr má platnost 5 let. Během této doby je povinností výrobce hodnotit bezpečnost přípravku a to jak vlastního, tak i všech ostatních obsahujících stejnou účinnou farmaceutickou substanci. Podmínkou pro prodloužení registrace je předložení souhrnné zprávy o bezpečnosti přípravku za uplynulé období.
NAHORU
podle abecedy: A, B, C, D, E, F, G, H, CH, K, L, M, N, O, P, R, S, Š, T, U, V, Z
Anamnéza
Je rozhovor lékaře s nemocným, kdy lékař usiluje získat důležité informace mající souvislost se zdravotním stavem pacienta od narození po současnost. Anamnéza se dělí na nynější onemocnění, osobní anamnézu, rodinnou anamnézu a pracovní a sociální anamnézu.
Anestezie celková
umělé uspání pacienta za účelem usnadnění nebo umožnění průběhu bolestivého lékařského zákroku
Antikoncepce
Ochrana proti početí pomocí mechanických, chemických nebo hormonálních přípravků a antikoncepčních metod
Asymetrie prsou
Nesouměrnost - stav, kdy je jeden prs svým tvarem nebo svou velikostí rozdílný od prsu druhého
Absces
Absces je dutina vzniklá zničením tkáně, obvykle způsobeným infekcí, jež je vyplněná hnisem, a obklopená zanícenou tkání.
Velikost abscesu může být i několik centimetrů. Absces vzniká většinou po hlubším poranění na končetinách. Vytvoří tvrdou bulku, která může působit značné bolesti. Absces se může vstřebat, většinou však praskne a hnis se vyvalí ven z těla. V horším případě praskne dutina dovnitř těla a může tak nastartovat flegmónu (neohraničené hnisání) nebo otravu krve. Absces je velmi častou nemocí mezi narkomany užívajícími drogy nitrožilně a bez dostatečné hygieny.
Acidobazická rovnováha (ABR)
Acidobazická rovnováha (ABR) je dynamická rovnováha kyselin a zásad uvnitř organizmu, tj. stálý poměr mezi jejich tvorbou a odbouráváním, respektive vylučováním. Je nezbytná pro udržení homeostázy. V klidovém stavu dochází k větší produkci kyselých látek, které jsou ovšem neutralizovány systémem pufrů a vylučovány z těla pryč. Pufry upravují výkyvy pH (normální hodnota pH extracelulární (mimobuněčné) tekutiny je 7,36-7,44) jen do výše své pufrovací kapacity. Pokud je tato kapacita vyčerpána, pak dochází k poměrně rychlým změnám pH. Porucha acidobazické rovnováhy ve prospěch kyselin vede k acidóze (snížení pH), porucha ve prospěch zásaditých látek k alkalóze (zvýšení pH).
Addisonova nemoc
Addisonova choroba je onemocnění, které jako první popsal britský lékař Thomas Addison. Jeho podstatou je selhání nadledvinek v produkci hormonů kortizolu, a případně i aldosteronu. Rozlišujeme zde tzv. primární nedostatečnost nadledvinek (chyba je v nadledvinkách) a sekundární nedostatečnost nadledvinek (chyba je v hypofýze, která řídí produkci hormonů v nadledvinkách).
Akné
Akné je jedno z nejčastějších chronických onemocnění kůže a nejčastější kožní onemocnění v pubertě. Akné vzniká v důsledku uzavření vývodů mazových žláz, což způsobí jejich zanícení. Stagnace sekretu mazových žláz má za následek jejich poškození a vznik hlubokého zánětu, po kterém zůstávají jizvy. Stav zhoršuje také přítomnost roztočů, kvasinek a baktérií. Pokožka s akné obsahuje vyšší aktivitu 5-alfa-reduktázy která přeměňuje testosteron na silnější androgen – dihydrotestosteron. Proto se akné nevyskytuje u eunuchů
Alergie
Alergie je přehnaná, nepřiměřená reakce imunitního systému organizmu na látky, se kterými se běžně setkáváme v našem prostředí. Je způsobena nesprávnou aktivací protilátek ze skupiny imunoglobulinu E (IgE) vlivem daného alergenu. Spektrum projevů alergických reakcí je velmi široké, od banální rýmy až po anafylaktický šok, který může končit i smrtí.
Anafylaktický šok
Anafylaktický šok je okamžitá odpověď jedince na podání alergenu. Nejčastěji k němu dochází po podání cizorodých bílkovin a po bodnutí hmyzem.
Po podání alergenu se jedinec hroutí ihned nebo během několika minut za příznaků oběhového selhání. Postižený nejprve pociťuje nanseu, tíhu na prsou a v zádech, nastávají mžitky před očima, studený pot, nevůle bledost mrazení. Poté se postižený hroutí do bezvědomí. Tep je nehmatný, krevní tlak neměřitelný. Zastavuje se dech a srdeční činnost. Pomoc se musí dostavit ihned.
Afta
Afta (někdy aft afté, latinizovaně aphtha, aphthae) je oválná bělavá nebo žlutobílá léze (eroze) na sliznicích vzniklá prasknutím puchýře (vezikulu). Povrch afty je tvořen fibrinovou masou s neutrofilními granulocyty. Jedná se vlastně o mělký vřídek. Afty jsou vždy bolestivé, mohou krvácet nebo mohou být kontaminovány bakteriemi. Afty se tvoří nejčastěji na sliznici dutiny ústní, dále pak na sliznicích genitálií. U lidí vznikají afty při infekcích herpesviry či Coxsackie viry.
Alzheimerova choroba
Alzheimerova choroba je neurodegenerativní onemocnění mozku, při které dochází k postupné demenci. Jako první toto onemocnění popsal Alois Alzheimer. V současné době není známa příčina vzniku, z neuropatologických nálezů se však ví jak nemoc probíhá. Změny postupně působí rozpad nervových vláken a nervových buněk. Alzheimerovou chorobou se mění také látková činnost mozku..
Anémie- chudokrevnost
Chudokrevnost neboli anémie je stav, při kterém je v krvi snížena koncentrace hemoglobinu v krvi pod normu stanovenou podle věku a pohlaví. V důsledku toho je snížena schopnost krve dodávat kyslík tkáním. Příčinou anémie je porušená tvorba červených krvinek, nebo jejich zvýšený zánik.
Angína
Angína čili tonzilitida je akutní zánět krčních mandlí. Jedná se o onemocnění bakteriálního, virového, nebo výjimečně mykotického původu. Šíří se formou kapénkové infekce. Angína je běžné onemocnění a je dobře léčitelná antibiotiky. Její inkubační doba je 1-3 dny.
Anorexie
Anorexie či mentální anorexie (latinsky anorexia nervosa, z řečtiny an – zbavení, nedostatek; orexis – chuť) je duševní nemoc spočívající v odmítání potravy a zkreslené představě o svém těle. Spolu s bulimií se řadí mezi tzv. poruchy příjmu potravy.
Mentální anorexie začíná nejčastěji ve věku mezi 14-18 lety života, ale může se objevit dříve i později. Často začíná jako reakce na nějakou novou životní situaci či událost, se kterou se daný jedinec nedokáže vypořádat (přechod na střední či vysokou školu, rozvod rodičů, úmrtí v rodině apod.).
Pro anorexii je charakteristické snižování hmotnosti úmyslně vyvolané daným jedincem, které vyvolává jednak snižováním příjmu tekutin a potravy, dále zvyšováním energetického výdeje (cvičení), z dalších prostředků jimi využívanými je vyprovokované zvracení, průjmy či užívání anorektik a diuretik.
Anorexií trpí většinou ženy, ale jsou známy i případy, kdy touto nemocí onemocněli muži.
Anti-aging
Anti-aging medicína, která je také nazývána medicínou třetího tisíciletí, se před pár lety stala velmi populární ve Spojených státech i v Evropě. Zájem lidí o tento medicínský obor rychle vzrůstá. Do povědomí se dostává i v tuzemsku, i když si ji zatím někteří lidé pletou s kosmetikou proti vráskám nebo gerontologií. Základem anti-aging medicíny je ale především prevence a cílená a individuální léčba dysfunkcí, které jsou často spojovány se stárnutím.
Antifosfolipidový syndrom (APS)
Antifosfolipidový syndrom (APS) je získané autoimunitní onemocnění definované klinicky a laboratorně. Klinická dia¬gnostická kritéria zahrnují žilní či arteriální trombózy, komplikace v těhotenství, trombocytopenii. Laboratorně musí být opakovaně prokázány antifosfolipidové protilátky – buď koagulačními testy (LA – lupus antikoagulans), nebo ELISA metodami (ACLA – antikardiolipinové protilátky). Výskyt antifosfolipidových protilátek může provázet řadu onemocnění (autoimunitní, malignity), nebo je primární. Klinická manifestace může být velmi pestrá v řadě medicínských oborů. Akutní průběh – katastrofický APS – je naštěstí vzácný.
Antikoncepce
Antikoncepce je souhrnný název pro metody zabraňující vzniku těhotenství, aniž by vylučovaly samotný pohlavní styk.
Artróza
Artróza či osteoartritida, je nejčastějším onemocněním kloubů. rentgenové změny typické pro artrózu nacházíme u téměř 70 % osob starších 65 let. Nejvíce postihuje váhonosné kyčelní a kolenní klouby, nacházíme ji však běžně i v jiných lokalizacích (páteř, rameno, loket, prsty aj.).
Astma
Astma (asthma) je onemocnění dýchacích cest, při kterém dochází k dlouhodobému zánětu sliznic v dýchacím ústrojí, což postupem času vede ke ztíženému dýchání až k dechové nedostatečnosti. Samotné slovo asthma je řeckého původu a označuje dechovou nedostatečnost nebo „krátkodechost“. Dlouhodobým průběhem může dojít k výraznému nevratnému zúžení dýchacích cest, což situaci ještě zhoršuje.
Atopie
Atopie je dědičně založený sklon k alergii, má proto zřetelný rodinný výskyt. Typickými projevy atopie jsou atopický ekzém (atopická dermatitida), pylová alergie (alergická rýma a alergický zánět spojivek) a alergické astma. Atopici mají vrozenou schopnost tvořit ve zvýšeném množství protilátky ve třídě IgE (imunoglobulin E). Tyto IgE protilátky reagují na alergeny zevního prostředí (pyly, plísně, roztoče atd.).
Ateroskleróza
Ateroskleróza (též arterioskleróza) je kornatění tepen, vzniká v důsledku ukládání tukových látek do stěny tepny (tj:vznikem arterómů). Je největším zabijákem ve vyspělých zemích.
Atopický ekzém
Atopický ekzém (atopická dermatitida) je odvozen od slova atopos (nefungující správně, atypický). Je to velmi časté onemocnění, jehož výskyt se neustále zvyšuje.
Lidé trpící tímto ekzémem mají jak imunitní, tak i nervové a kožní odchylky
Báze
Základní stavební kámen DNA. DNA obsahuje čtyři různé typy bází, vždy dvě a dvě jsou komplementární (adenin s tyminem a cytosin s guaninem) a párují se v DNA. Tři báze za sebou tvoří kód pro aminokyselinu bílkoviny.
Benigní
Nezhoubný útvar, neproniká do okolních tkání ani se nešíří do jiných částí těla.
Bílkovina
Velká molekula složená z aminokyselin. Bílkovin je v organizmu veliké množství. Mají různou strukturu podle genů, které je kódují. Jsou základem pro strukturu, funkci a regulaci těla. Jsou to například hormony, enzymy, protilátky.
Buňka
Základní jednotka živé tkáně, malá, ohraničená membránou, obsahující jádro s genetickým materiálem.
Bechtěrevova nemoc
Bechtěrevova nemoc (ankylozující spondylitida, lat. morbus Bechterevi), pojmenovaná podle ruského neurologa Vladimira Bechtěreva, je chronické zánětlivé onemocnění postihující především páteřních obratlů postihující až 1% populace, 2x -3x častěji postihuje muže.
Bolesti hlavy
Bolesti hlavy. Migréna je záchvatovité onemocnění mozku nejasného původu. Postihuje 15-20 % žen a 6 % mužů. Záchvat migrény zasahuje celý organismus. Mezi záchvaty se postižený cítí zcela zdráv. Nejobvyklejší frekvence záchvatů je 1-2krát do měsíce, někdo trpí častějším výskytem, někdo má jediný záchvat za život.
Celiakie
Celiakie. Celiakální sprue neboli celiakie (také glutenová enteropatie nebo nesnášenlivost lepku, odlišuj od alergie na lepek) je chronické onemocnění sliznice tenkého střeva z důvodu přecitlivělosti na lepek (neboli gluten), což je označení pro směs bílkovin obsaženou v mnoha druzích obilí. Nesnášenlivost přetrvává celoživotně, částečně geneticky determinována. V současnosti je tato choroba nevyléčitelná, při dodržování bezlepkové diety však vymizejí všechny její příznaky. Pokud postižení konzumují potraviny obsahující gluten, vzniká zánět sliznice tenkého střeva a dochází k rozsáhlé zkáze epitelových buněk střeva. Kvůli tomu mohou být živiny pouze těžko vstřebávány a zůstávají nestrávené ve střevě. Symptomy jsou tomu odpovídající ztráty hmotnosti, průjem, dávení, nechutenství, únava, rozmrzelost, u dětí v neposlední řadě poruchy růstu. Neléčená celiakie především zvyšuje nebezpečí tzv. NHL (agresivní rakovina lymfatických žláz), pravděpodobně také rakoviny střeva. U 5-10 % pacientů se zároveň vyskytuje cukrovka. Jediná v dnešní době známá možnost léčby celiakie spočívá v dodržování bezlepkové diety.
Crohnova choroba
Crohnova choroba je chronické zánětlivé onemocnění, které se může projevit v jakékoli části trávicího ústrojí, nejčastěji však v počáteční části tlustého střeva. Zánět proniká celou stěnou, nezřídka je granulomatózní povahy.
Hlavní symptomy jsou bolesti v podbřišku, hubnutí, únava, zvýšená teplota a průjmy, většinou bez krve. Onemocnění může mít projevy i mimo trávicí ústrojí, např. kožní vyrážka, artritida a výskyt aft v dutině ústní.
Cysta
Dutý, patologický útvar, ohraničený od okolní tkáně vlastní, příčiny vzniku cysty jsou různé, nejčastěji vzniká po uzávěru žlázového vývodu, příčinou může být také jeho rozšíření.
Cysta na vaječníku
Cysta na vaječníku Cysty jsou nejčastějšími benigními (nezhoubnými) nádory. Cysty se mohou objevit kdekoliv v organismu. Cysta je dutina vyplněná tekutinou nebo jinou hmotou, vznikají např. z důvodů nadměrného růstu některých orgánů a z hormonálních příčin (vaječník, mléčná žláza), také mohou objevit z důvodu zadržení obsahu, který má být vyloučen z organismu (aterom) nebo mohou vznikat jako důsledek vývojové poruchy. Cysty na vaječníku se nejčastěji objevují v jeho kůře. Vzniká z důvodů nečinnosti zralého folikulu. Je tomu proto, že folikul neobsahuje vajíčko nebo v něm vajíčko již zaniklo. Folikul pak může růst dál, uvnitř se začne vytvářet tekutina a tak vzniká cysta na vaječníku. Tato porucha je způsobena hormonální nedostatečností. Pokud se tvoří velké množství cyst, je funkce vaječníku neustále oslabována. Z toho může plynout velké množství zdravotních problémů a hrozí i neplodnost.
Colitis ulceróza
Colitis ulceróza. Ulcerózní kolitida je zánětlivé onemocnění postihující především tlusté střevo. Mezi její hlavní projevy tedy patří průjem a bolesti břicha. Stejně jako Crohnova nemoc ovlivňuje i růst a celkový vývoj dítěte. Záněty postihují také klouby, oko nebo játra. Diagnostikuje se nejčastěji po pátém roce života, asi ve 25% je potvrzen výskyt v rodině.
Deprese
Deprese je nezdravý stav psychiky projevující se dlouhodobě pokleslými náladami jedince. Má skličující charakter, jedinec upadá do trudnomyslných úvah a nazírání světa. Pociťuje často úzkost a osamocenost, pocity bezcennosti nebo viny, malou sebedůvěru, únavu, zhoršené soustředění, problémy s pamětí a pozornosti. Je téměř neschopen smysluplné činnosti a okolí se jeví jako lenoch. Jeho myšlení se zpomaluje a chřadne jeho reakce na radostné podněty. Ztrácí zájmy a chladně reaguje na podněty.
Dermatitis
Dermatitis. Ekzém je chronický svědivý kožní zánět (dermatitida). Zánět je neinfekční a může být alergického i nealergického původu. Alergický ekzém (kontaktní, atopický), však bývá velmi častý. Zánět postihuje především pokožku. V akutní fázi se projevuje výskytem svědivých, začervenalých ložisek, na kterých se později tvoří mokvající puchýřky (papulky a pustulky). Pro chronickou formu je typické zhrubnutí kůže (lichenifikace) a barevné změny kůže.
Diabetes mellitus
Diabetes mellitus (zkratka DM), česky cukrovka, zastarale úplavice cukrová je souhrnný název pro skupinu chronických onemocnění, které se projevují poruchou metabolismu sacharidů. Rozlišují se 2 základní typy: diabetes I. typu a diabetes II. typu, které vznikají důsledkem absolutního nebo relativního nedostatku inzulinu. Obě dvě nemoci mají podobné příznaky, ale odlišné příčiny vzniku. V prvotních stádiích diabetu I. typu jsou ničeny buňky slinivky břišní, které produkují hormon inzulin, vlastním imunitním systémem. Proto se řadí mezi autoimunitní choroby. Diabetes II. typu je způsoben sníženou citlivostí tkání vlastního těla k inzulinu.
Divertikl
Divertikl - civilizační choroba špatných stravovacích návyků
Dna
Dna, odborně arthritis urica (v některých pramenech arthritis uratica), též zvaná pakostnice či podagra, je metabolické onemocnění, porucha odbourávání purinů, které se vyznačuje nadměrnou produkcí kyseliny močové. V důsledku vysoké koncetrace kyseliny močové v krvi dochází ke krystalizaci této látky v kloubech i jiných tkáních. Častými místy vzniku takzvaných dnavých tofů jsou klouby palce (zejména nohou), ušní lalůček, méně často například ramenní kloub, případně další klouby. Toto se projevuje hlavně prudkými a bolestivými záchvaty zánětu kloubů (dnavé záchvaty). Může též vést k tvorbě močových kamenů.
Dědičný znak
Znak přenášený z rodičů na potomky.
Drén
Drén - gumová, skleněná nebo plastiková trubička, rourka, proužek gázy, látky k odvádění tekutin nebo sekretů z ran a tělesných dutin
DNA
Deoxyribonukleová kyselina – nositelka genetické informace, která je obsažena v jádru každé buňky. Tuto informaci buňky potřebují pro své dělení a tvorbu bílkovin.
DNA sekvenování
Metoda ke stanovení přesného sledu bází v určitém úseku řetězce DNA.
Dráždivý tračník
Dráždivý tračník doprovází několik měsíců trvající zácpa, průjem nebo střídavé záchvaty obojího (obvykle po jídle), křeče v břiše, které se často zmírní při pohybu střev, hlen ve stolici, střevní plyny a nadýmání.
Dysbióza
Dysbióza - dysmikrobie- "Dys" znamená špatný a " bios" znamená život a růst. To naznačuje špatný život. V biologické terminologii je pak pojem -střevní dysbióza používán pro vyjádření stavu nerovnovážné střevní bakteriální flóry. Můžeme také použít obratu- mikroflóra je dysbiotická. Normálně je to chápáno jako stav škodlivé metabolické aktivity flóry.
EKG
elektrokardiografie - lékařská vyšetřovací metoda zachycující a zaznamenávající akční elektrické srdeční potenciály z různých míst povrchu těla, zkratka EKG
Enzymatické preparáty
preparáty obsahující látky složité bílkovinné povahy
Fibromyalgie
Fibromyalgie. Fibromyalgický syndrom je definován jako chronické nezánětlivé myofasciální onemocnění s plošnou bolestí, pocitem ztuhlosti bez topografického vztahu ke kloubům a poruchami mimo pohybový aparát. Fibromyalgie může být primárním onemocněním a sekundární – při jiných revmatických onemocněních. V některých studiích pacienti splňovali jak kriteria pro onemocnění chronickou únavou, tak kriteria fibromyalgického syndromu. Někteří nemocní splňují také kritéria syndromu mnohočetné chemické senzitivity.
Fibróza plicní
Fibróza plicní. Je onemocnění, při kterém dochází k nárůstu vazivové tkáně plic. Důsledkem toho je menší poddajnost plicní tkáně, která se projevuje zejména námahovou dušností, ale v počátečních stádiích i dráždivým kašlem. Nejzávažnější forma, idiopatická plicní fibroza nemá zatím známou příčinu.
Gilbertův syndrom
Gilbertův syndrom, zkráceně GS, je dědičná porucha metabolismu žlučového barviva bilirubinu v krvi. Toto onemocnění se neléčí, nezkracuje délku ani nesnižuje kvalitu života. Onemocnění bývá nejčastěji diagnostikováno mezi 15. - 30. rokem života. Syndrom se projevuje především zežloutnutím kůže a očního bělma v důsledku ukládání přebytečného bilirubinu do tkání.
Granuloma annulare
Granuloma annulare výsev drobných uzlíků v polokruhu nebo v kroužcích v kůži
Gen
Úsek DNA se specifickou funkcí, který je při dělení buňky schopen utvářet svoje vlastní přesné kopie, které se přenáší do dalších generací.
Genetika
Vědní obor, který studuje dědičnost, jak jsou jednotlivé znaky přenášeny z rodičů na potomky.
Genom
Celková DNA jednoho organismu. Jeho dalším zkoumáním se zabývá obor nazývaný genomika.
Genetická analýza
Rozbor DNA – nositelky genetické informace – ke zjištění přítomnosti zárodečné mutace, způsobující chorobu nebo dispozici k chorobě.
Genetický marker
Změna v sekvenci DNA, která je nositelkou informace o vzniku daného onemocnění.
Genetická dispozice
Geneticky podmíněná náchylnost k nějakému onemocnění.
Gigantomastie – velká prsa o objemu nad 1 500 ml
Helikobakter pylori
Helikobakter pylori. Bakterii Helicobacter pylori můžeme nalézt v žaludku mnoha lidí, celosvětově asi u jedné třetiny populace. Přestože tento nezvaný host většině lidí v jejich žaludku vůbec nevadí, může se z něj vyklubat i pořádně nepříjemný návštěvník. Lékaři dnes mají za to, že helikobakter může svému hostiteli přivodit celou škálu chorob od žaludečního vředu až po rakovinu žaludku nebo slinivky.
Hemeroidy
Hemeroidy. Hemoroid (řecky Haimorrhoides flebes, alternativní český název je zlatá žíla, píštěl, případně zkomoleně hemeroid) je onemocnění cévního systému zpočívající v rozšíření a zápalu žíly v konečníku. Vzniká zapálením křečových žil.
Hemochromatóza
Hemochromatóza je dědičné onemocnění charakteristické nadměrným vstřebáváním železa z trávicího traktu a jeho následným ukládáním v různých orgánech (játra, slinivka břišní, srdeční svalovina, kůže, pohlavní žlázy).
Hypertenze
Arteriální hypertenze je vysoký tlak krve v tepnách. Hodnoty arteriálního krevního tlaku
• 140 a více mm rtuťového sloupce u systolického tlaku
• 90 a více mm rtuťového sloupce u diastolického tlaku
jsou považovány za patologické (chorobné) a je třeba je léčit. Arteriální hypertenzi lze považovat za jedno z civilizačních onemocnění, její vyskyt stoupá úměrně s dosaženým stupněm civilizačního vývoje společnosti.
Hysterie
Hysterie je psychický stav s charakteristickou výraznou a nestabilní emotivitou (citlivostí), se sklonem k primitivním reakcím, pocitem životního neuspokojení
Halitóza
Zápach z úst – halitóza. Nejčastější příčinou zápachu z úst jsou totiž mikrobi, kteří žijí na sliznicích úst a usazují se hlavně na jazyku. Rozkládají v ústech bílkoviny a při tom vznikají těkavé látky, které obsahují například síru. A to je obvyklý důvod nepříjemného pachu z úst, nebo, jak říkají odborníci, halitózy.
Hereditární
Dědičný, znak přenášený z rodičů na potomky.
Hospitalizace
Hospitaliace - umístění pacienta po operaci ve zdravotnickém zařízení
Hypertrofie
Hypertrofie - zvětšení, zbytnění, nadměrný růst některého orgánu nebo jeho části
Chromozom
Funkční celek dědičného záznamu genetické informace v buňce, schopný samostatné funkce při přenosu informací.
Chřipka
Chřipka je nakažlivá nemoc způsobena RNA virem z rodu Orthomyxoviridae. Velikost tohoto viru je průměrně 80 nm. Rychle se šíří světem v sezónních epidemiích, se značnými ekonomickými náklady kvůli výdajům na zdravotní péči a ztrátě produktivity. Primární genetické změny ve viru způsobily ve 20. století 3 chřipkové epidemie, nebo dokonce pandemie, kterým podlehly milióny lidí.
Anglický název chřipky - influenza (zkracováno na flu) pochází ze staré lékařské víry v nepříznivé astrologické vlivy - influences jako příčiny nemoci.
Klinické studie
Výzkumné studie, jichž se účastní pacient po předchozím souhlasu. Každý z těchto projektů má za úkol ověřit vědecký předpoklad a nalézt lepší způsoby pro předcházení, diagnostiku a léčbu onemocnění.
Klon buněk
Skupina identických buněk vznikajících z jedné původní buňky.
Keloidní jizvy
Zbytnělé tuhé jizvy nepravidelného tvaru
Krevní transfuze
Převod krve (plazmy) z léčebných důvodů, krevní převod
Kyselina acetylsalicylová
Používá se k léčbě bolesti, proti horečce a potlačuje zánět
Křečové žíly
Varixy. Křečové žíly, odborně varixy či zřídka (žilní) městky, jsou nejčastějším žilním onemocněním, při němž se zvětšují a zprohýbají cévy. Nejčastěji se křečové žíly dělají na nohou, protože tam jsou vystaveny velkému tlaku jak při stání, tak při chůzi. Mezi příznaky patří především dobře viditelná vakovitá vychlípení povrchových žil, metličkovité žíly, otoky dolních končetin, bolest, mravenčení, únavnost a tíha nohou, časté záněty (tzv. tromboflebitida).
Lymská borelióza
Lymská borelióza (též lymeská borelióza) je infekční onemocnění poprvé popsané z městečka Old Lyme ve státě Connecticut v USA. Zde je jejím původcem spirocheta Borrelia burgdorferi. V Evropě k tomuto druhu přistupují další dva – Borrelia afzelii a Borrelia garini.
Lymfatický systém
Tkáně a orgány (zahrnující kostní dřeň, slezinu, thymus, lymfatické cévy a lymfatické uzliny), které vytváří a přechovávají buňky a které se podílejí na procesech obranyschopnosti organismu.
Lupénka
Psoriáza - Lupénka, psoriasis je velmi rozšířené neinfekční onemocnění, které postihuje kůži a někdy i klouby. Projevuje se zesílením kůže se stříbřitě lesklými šupinkami. Po jejich sloupnutí se objeví vínově rudé ložisko a dojde k tvorbě drobných tečkovitých krvácení. Může postihnout celé tělo, většinou se však objevuje hlavně na loktech, kolenou, vlasaté části hlavy, pupku a v krajině křížové kosti.
Migréna
Bolesti hlavy. Migréna je záchvatovité onemocnění mozku nejasného původu. Postihuje 15-20 % žen a 6 % mužů. Záchvat migrény zasahuje celý organismus. Mezi záchvaty se postižený cítí zcela zdráv. Nejobvyklejší frekvence záchvatů je 1-2krát do měsíce, někdo trpí častějším výskytem, někdo má jediný záchvat za život.
Makulární degenerace
Makulární degenerace je zdravotní stav kde světlo buňky snímání v macula selhávají a v průběhu doby přestat pracovat. Podle americké akademie oftalmologie, to je vedoucí příčina ztráty centrálního vidění (slepota) ve Spojených státech dnes pro ty přes věk padesát. Tam jsou dva základní typy nemoci: Standardní makulární degenerace (MD) a věk líčil makulární degeneraci (ARMD), s ARMD být nejvíce obyčejná forma podmínky. Makulární degenerace, která není věk souvisela je nejvíce obyčejně zaviněn zděděnou podmínkou. Tyto formy jsou někdy nazývány Juvenile makulární degenerace (JMD). V makulární degeneraci konečný tvar skončí míjením nebo neostrým zrakem v centrální, číst část se předvídavostí. Vnější, okrajová část se předvídavostí zůstane neporušená.
Mandle
Mandle. Tonzilektomie (též tonsilektomie) je chirurgický zákrok, při kterém se odstraňují tonzily (tonsily, párové krční mandle). Někdy se provádí současně s adenotomií.
Maligní
Zhoubný.
Mammaplastika
zmenšování prsou
Mamolog
lékař, který provádí rentgenové vyšetření prsů
Mamograf
přístroj, za pomocí kterého se provádí rentgenové vyšetření prsů
Menstruace
menses, měsíčky, pravidelné krvácení z rodidel
Mutace genu
Změna v sekvenci DNA, která vede ke změně funkce genu a následně k některému z onemocnění.
Morbus Bechtěrev
Morbus Bechtěrev, nebo také Bechtěrevova nemoc ( ankylozující spondylitida ), je progresivní revmatické onemocnění. Patří k zánětlivým onemocněním páteře a kloubů ( nejčastěji kyčelních a ramenních ). Podstatou je celkový a chronický zánětlivý proces. Do tkání, které jsou zánětem postiženy, se postupně ukládají soli vápníku a dochází tak k jejich osifikaci. Páteř postupně tuhne a omezuje se její hybnost, zpravidla nejprve v oblasti bederní, později hrudní a krční. Zánětlivý proces často postihuje i úpony vazů a šlach.
Mozková mrtvice
Cévní mozková příhoda (CMP, iktus, zastarale mozková mrtvice) je nekróza (odumření) části mozkové tkáně v důsledku přerušení krevního zásobení dané oblasti mozku. CMP je akutní, život ohrožující stav, který vyžaduje okamžitou lékařskou pomoc.
Myom
Myom. Děložní myomy jsou nezhoubné nádory, které vyrůstají z hladké svalovinyděložní stěny (leiomyomy). Jsou nejčastějším gynekologickým nádorem a jedním z nejčastějších ženských onemocnění vůbec. Vyskytují se u 30-40% žen mezi 30 a 50 lety. Myomy jsou jednou z nejčastějších příčin gynekologických zákroků a nejčastější benigní indikací k hysterektomii.
Nesnášenlivost laktózy
Nesnášenlivost laktózy neboli intolerance laktózy je způsobena nedostatkem enzymu laktázy, který se nachází v tenkém střevě a má za úkol štěpit laktózu (mléčný cukr). Pokud se laktóza v tenkém střevě nerozštěpí, dostává se do střeva tlustého. V něm se pak štěpí na zcela jiné látky, než by tomu bylo přirozeně v tenkém střevě. Takto vzniklé látky dráždí stěnu tlustého střeva, což může vést k průjmům, nadýmání a křečím v břiše.
Neurolog
lékař, který se zabývá prevencí, diagnostikou a léčením nemocí nervové soustavy
Osteoporóza
Osteoporóza je metabolická kostní choroba, která se projevuje řídnutím kostní tkáně. V kostech se vytvářejí póry, dochází k úbytku vápníku a jiných minerálů. Příčinou může být podvýživa, nedostatek pohybu, věk nebo menopauza. Projevuje se bolestmi zad, snadnou lomivostí kostí, zmenšení tělesné výšky, zmenšenou pohyblivostí a vytvořením hrbu (kyfóza).
Onkologické oddělení
Onkologie - lékařský obor zabývající se nádorovými onemocněními, jejich prevencí, diagnostikou a léčením
Ortoped
Lékař, který se zabývá prevencí, diagnostikou a léčením vrozených a získaných vad a nemocemi pohybového ústrojí
Parkinsonova choroba
Parkinsonova choroba je neurodegenerativní onemocnění centrální nervové soustavy, které přímo souvisí s úbytkem nervových buněk v části mozku nazvané černá substance. Tyto buňky za normálního stavu produkují dopamin, což je neurotransmiter (přenašeč), který zajišťuje přenos signálů mezi nervovými buňkami (neurony). Nedostatek dopaminu způsobuje, že pacient postupně není schopen ovládat nebo kontrolovat svůj pohyb.
Pemfigus
Pemphigus je skupina vzácných autoimunitních onemocnění kůže a sliznice.
Peyerovy pláty
Peyerovy pláty. Noduli lymphoidei aggregati s. Peyerovy pláty (PP) jsou významnou součástí imunitní tkáně vázané na sliznice gastrointestinálního traktu (GALT).
Pocení
Pocení. Pot je vodnatý výměšek apokrinních a ekkrinních potních žláz. Oba dva typy žláz vytvářejí odlišný typ potu s odlišnou funkcí. Hlavní sloužkou potu je vždy voda.
Ekrinní žlázy fungují už od útlého věku a jejich sekret pomáhá v případě nutnosti ochlazovat povrch kůže a tím i celý organismus. Pot, který tvoří, obsahuje kromě vody také různé množství iontů (sodík, horčík, draslík, chlór), přesné složení je přísně individuální. Ztráty solutů potem znamenají nutnost doplňování nejen vody, ale i minerálů, zvláště při silném pocení při těžké práci, sportovních výkonech ap. nebo při horečce.
Apokrinní žlázy se u člověka nacházejí převážně v podpaží, v tříslech a kolem bradavek. Aktivní se stanou až během puberty. Pot z těchto žláz obsahuje bílkoviny a tuky, které jsou živnou půdou pro bakterie žijící přirozeně na povrchu kůže. Rozkladem těchto složek vznikají aromatické látky, které jsou příčinou tělesného pachu, jenz může být vnímán jako nepříjemný.
Polyglobulie
Polyglobulie zmnožení červených krvinek (*erytrocytů) v krvi. Důsledek některých plicních a srdečních onemocnění spojených s nedostatkem kyslíku v těle – *hypoxémií a zvýšenou tvorbou *erytropoetinu (sekundární p.), nebo samostatné krevní onemocnění (primární p., srov. polycythaemia). P. zhoršuje průtok krve drobnými cévami (viz reologie) a projevuje se častějším namodralým zbarvením kůže a sliznic (*cyanózou).
Polymyozitida
Polymyozitida se řadí k systémových chorobám pojiva a je charakterizovaná zánětlivými a degenerativními změnami ve svalech, často i v kůži (dermatomyozitida).
Preeklampsie
Jedná se o onemocnění placenty, jinak řečeno tam, kde není placenta, nemůže být ani preeklampsie. Protože mateřský organizmus je v těhotenství řízen hormony plodu, i onemocnění placenty se projeví komplikacemi u matky. Na druhé straně však u preeklampsie není ohrožena jenom matka, ale i samotný plod. Hlavním projevem preeklampsie je zvýšený krevní tlak matky spojený s únikem bílkovin do moči
Premenstruační syndrom
Premenstruační syndrom (také zvaný premenstruační stres či premenstruační tenze, zkratka PMS) je souhrn fyzických, psychologických a emocionálních symptomů týkajících se ženského menstruačního cyklu. Zatímco některými z těchto premenstruačních symptomů je v dětství postižena většina dívek (okolo 80 - 95 procent), dospělé ženy mohou zažívat symptomy, které jim „značným způsobem znepříjemňují některé aspekty života“. Tyto symptomy jsou předvídatelné a objevují se pravidelně během dvou týdnů před menstruací. Jakmile začne krvácení, tyto symptomy zmizí. Okolo 14 procent žen ve věku 20 až 35 let jsou jimi tak zasaženy, že jim zabraňují pracovat či studovat. U některých žen jsou tyto příznaky tak silné, že jsou považovány za postižené.
Psoriáza - lupénka
Psoriáza - lupénka, psoriasis je velmi rozšířené neinfekční onemocnění, které postihuje kůži a někdy i klouby. Projevuje se zesílením kůže se stříbřitě lesklými šupinkami. Po jejich sloupnutí se objeví vínově rudé ložisko a dojde k tvorbě drobných tečkovitých krvácení. Může postihnout celé tělo, většinou se však objevuje hlavně na loktech, kolenou, vlasaté části hlavy, pupku a v krajině křížové kosti.
Prediktivní genetické testování
U zdravého jedince určuje, zda zdědil poškozený gen a je v budoucnu vystaven riziku onemocnění nějakou chorobou.
Prediktivní genetika
Vědní obor, který si klade za cíl na základě genetické analýzy předpovědět rizika vzniku daných chorob (genetické predispozice) na základě genetické analýzy.
Patogenní mutace
Chyba v genu, která způsobuje poruchu tvorby bílkoviny a tím i určité klinické příznaky.
Pigmentace - změna barvy kůže, zejména různé odstíny hnědé
Polymorfismus DNA
Změna v sekvenci DNA – polymorfní úsek DNA mezi jedinci téže populace, může vést ke změně funkce genu
Prevence primární
Je zaměřena na zdravé lidi. Jejím cílem je předcházet zdravotním problémům. Nezabývá se jen prevencí vzniku chorob, ale i zlepšováním zdravotního stavu, což vede ke zvyšování kvality života. Eliminuje nebo se snaží o snížení expozice rizikovým faktorům. Podporuje aktivity vedoucí k pozitivním změnám životního stylu.
Prevence sekundární
Je zaměřena na včasné zjištění již existujícího onemocnění. Má zabránit rozvoji choroby a určit diagnózu ještě v době, kdy je onemocnění ve vyléčitelném stadiu.
Prognóza
Pravděpodobný vývoj onemocnění, šance nemocného na uzdravení.
Raynaudův jev
Raynaudův jev. Podstatou Raynaudova syndromu je stažení cév, který způsobuje právě zhoršené prokrvení prstů.
Refluxní nemoc jícnu
Refluxní nemoc jícnu, anglicky gastro-esophageal reflux disease (GERD), se řadí mezi nejčastější onemocnění jícnu. 20 až 40 procent dospělých trápí občas pyróza (pálení žáhy), jež patří mezi příznaky refluxu. Podkladem pro vznik tohoto onemocnění je gastroesofageální reflux (proniknutí žaludečního obsahu do jícnu), který vede k podráždění jícnové sliznice a ke vzniku refluxní esofagitidy.
Revmatoidní artritida
Revmatoidní artritida (odborně arthritis rheumatica) je zánětlivé autoimunitní onemocnění, které se projevuje především zánětem a bolestivostí kloubů a jejich postupným poškozením, postihuje však i ostatní orgány. Závažnost spočívá v tom, že nejen snižuje kvalitu života nemocných, ale zkracuje délku jejich života v průměru o 6-7 let. Výskyt onemocnění je poměrně častý, postihuje asi 1 % populace, často se projevuje již v mladém věku.Na vzniku a rozvoji onemocnění se podílejí imunopatogenní mechanizmy.Neznámý antigen podněcuje tvorbu protilátek(např.revmatoidní faktor),které poškozují primárně měkké tkáně kloubu(synoviální membránu,šlachy,svaly). Začátek může být plíživý nebo akutní.V počátku bývá postižen jeden kloub nebo i více kloubů současně.
Riziko
Pravděpodobnost, že vystavení se určitým nepříznivým faktorům ovlivní možnost vzniku určitého nádorového onemocnění. Existuje několik typů rizik.
Rizikový faktor
Zvyšuje pravděpodobnost vzniku nemoci.
RNA
Ribonukleová kyselina – je tvořena jedním vláknem a kopíruje genetickou informaci z DNA do výsledného proteinu.
Rosacea- růžovka
Rosacea- růžovka. Růžovka (latinsky rosacea) je chronické onemocnění kůže často nesprávně zaměňované s akné; protože se však na rozdíl od něj objevuje až ve středním věku, bývá někdy laicky označováno jako „akné dospělých“. V různých formách postihuje asi 10 % populace, častěji ženy než muže. Vyskytuje se v centrálních partiích obličej – zasahuje nos, tváře, bradu a čelo. Projevuje se zpočátku přechodným, později trvalým začervenáním a rozšířenými žilkami, později otokem a tvorbou hnisavých puchýřů. Na nose a přilehlých tvářích může docházet ke zbytnění mazových žláz a bujení vaziva, čímž (častěji u mužů) vzniká houbovité ztluštění kůže (tzv. rhinophyma). Příčina onemocnění není známa, identifikovány jsou pouze faktory, které vývoj nemoci ovlivňují.
Stěr z bukální sliznice
Bezbolestný stěr z ústní sliznice tamponem prováděný za účelem odebrání povrchových buněk sliznice a následné izolace DNA.
Srdeční arytmie
Srdeční arytmie (také dysrytmie) jedná se o poruchu srdečního rytmu. Ve většině případů se jedná o postižení převodního systému řídící srdeční činnost (jedná se o specializovanou část srdeční svaloviny, která je schopná samostatné tvorby vzruchů a jejich vedení. Tento systém je nezbytný pro správné stahy, rytmus a frekvence srdce).
Sarkoidóza
Sarkoidóza je nepořádek imunitního systému charakteristický non-necrotising granulomas (malé pobuřující uzliny). Doslova nějaký orgán může být ovlivněn, nicméně, granulomas nejvíce často se objeví v plících (D860) nebo lymph uzly (D861). Symptomy mohou občas objevit se najednou ale více často než ne vypadat postupně. Když si prohlíží rentgeny plíc, sarkoidóza může mít výskyt tuberkulózy nebo lymfom.
Senná rýma
Senná rýma. Zánět sliznice nosu, očí a dýchacích cest, vyvolaný alergickou reakcí na pyl rostlin ve vzduchu, popř. další látky (zvířecí chlupy, prach, spory, plísně, peří…)
Sjögrenův syndrom
Sjögrenův syndrom - Sicca syndrom Sjögrenův syndrom (SjS) je definován jako porucha funkce žláz se zevní sekrecí, zejména slinných a slzných. Projevuje se nedostatečnou tvorbou jejich sekretů a suchostí ústní sliznice (xerostomie) a spojivek (xeroftalmie). Provází často revmatická a systémová onemocnění. Postiženy mohou být i pankreas, potní žlázy a hlenové žlázy střev, bronchů a pochva u žen. Sjögrenův syndrom je charakterizován výraznou hyperreaktivitou B lymfocytů, spojenou s produkcí autoprotilátek, cirkulujících imunitních komplexů a kryoglobulinů.
Sklerodermie
Sklerodermie. Řecké slovo “scleroderma” označuje ztvrdlou pokožku. Kůže je lesklá a tuhá. Existuje řada chorob, u nichž je tvrdnutí kůže nejvýraznějším rysem. Rozlišujeme dva typy sklerodermie: lokalizovanou a systémovou: Lokalizovaná sklerodermie má podobu skvrn (morfea) nebo souvislého pásu (lineární sklerodermie) a postihuje kůži i tkáně pod zasaženou oblastí. Při systémové sklerodermii (systemové skleróze) je výskyt rozsáhlejší a postihuje nejen kůži, ale i vnitřní orgány. Mohou se projevit další příznaky jako pálení žáhy, dýchací obtíže a vysoký krevní tlak.
Štítná žláza
Štítná žláza je žláza folikulárního typu. Vazivové pouzdro na povrchu žlázy prominuje dovnitř, rozděluje parenchym žlázy na laloky a následně na lalůčky. Lalůčky jsou složeny z uzavřených váčků - folikulů, které jsou vyplněné koloidem.
Folikuly jsou 50 až 200 ?m velké útvary, jejich stěna je tvořena jednou vrstvou folikulárních buněk kubického tvaru, které nasedají na bazální membránu. Z krve vychytávájí jód a uskladňují ho v dutině folikulu. Kromě toho tvoří thyreoglobulin, který rovněž uskladňují ve folikulu.
Uvnitř folikulu se na tyrosinové zbytky thyreoglobulinu naváže uskladněný jód, čímž vzniknou hormony trijodthyronin (T3 ) a thyroxin (T4 ). V případě potřeby folikulární buňky absorbují thyreoglobulin s navázaným jódem, odštěpí hormony a ty vyloučí do krve.
Tenisový loket
Tenisový loket, epikondylitida, je zánět šlachových úponů na vnější (laterální) straně pažní kosti. Typicky se projevuje silnou bolestí loketního kloubu.
Trombembolie
Ucpání plicní cévy krevní sraženinou
Trombocytopenie
Trombocytopenie je snížené množství trombocytů (krevních destiček). Jedná se o stav, kdy množství trombocytů v periferní krvi klesne pod 10x10x9/l. Podle příčiny onemocnění se trombocytopenie dělí na:
• způsobenou virovým onemocněním, nádorovým procesem nebo metabolickou poruchou,
• způsobenou krátkým přežíváním trombocytů (např. pro přítomnost protilátek),
• způsobenou zvýšenou ztrátou trombocytů v krevním oběhu (např. při transfúzi, mimotělním oběhu). U dospělých probíhá onemocnění často chronicky, u dětí jde zpravidla o akutní stav. Onemocnění je častější u žen než u mužů.
Ultrazvuk prsů
Ultrazvukové vyšetření - zobrazovací metoda důležitá pro diagnostiku onemocnění ženského prsu, která se provádí pomocí ultrazvukových vln
Varixy
Varixy. Křečové žíly, odborně varixy či zřídka (žilní) městky, jsou nejčastějším žilním onemocněním, při němž se zvětšují a zprohýbají cévy. Nejčastěji se křečové žíly dělají na nohou, protože tam jsou vystaveny velkému tlaku jak při stání, tak při chůzi. Mezi příznaky patří především dobře viditelná vakovitá vychlípení povrchových žil, metličkovité žíly, otoky dolních končetin, bolest, mravenčení, únavnost a tíha nohou, časté záněty (tzv. tromboflebitida).
Varikokele testis
Varikokele testis. Varikokéla je rozšíření a zmnožení žilních pletení za varletem a nad varletem. Náchází se asi u 15 % mužů, častěji je vlevo. Žíly se postupně dilatují a elongují. Dochází ke zhoršení krevního průtoku varletem v důsledku žilního městání. Dochází také k poruše termoregulace varlete v důsledku refluxu teplejší abdominální žilní krve do skróta.
Vitiligo
Vitiligo je kožní onemocnění, kdy dochází k odumírání buněk tvořících kožní pigment. U nemocného se projevuje světlými skvrnami na kůži nepravidelných tvarů. Projevuje se bílými nepravidelnými skvrnamy na kůži nejčastěji okolo úst, očí, genitálu, kloubů a třísel. Z postižených míst mohou vyrůstat chloupky též se ztrátou pigmentu.
Záněty močových cest
Záněty močových cest. Infekce močových cest (cystitis) je zánět močového měchýře a močové trubice, odvádějící z močového měchýře moč. Toto onemocnění postihuje mnohem častěji ženy - jedna z pěti žen jím trpí nejméně jednou ročně. Léčení má být okamžité a většinou si vyžádá antibiotika, protože recidivy těchto infekcí mohou vést k závažným onemocněním ledvin.
Zánět slinivky
Zánět slinivky břišní vzniká ze dvou hlavních příčin. Konzumací alkoholu a působením žluči. U mnoha nemocných se nepodaří příčinu vypátrat. Ani v tomto případě Vás však zákaz konzumace alkoholu nemine. Příčiny se mohou kombinovat. Každý další zánět může navíc přispět k trvalému poškození.
Zápach z úst
Zápach z úst - halitóza. Nejčastější příčinou zápachu z úst jsou totiž mikrobi, kteří žijí na sliznicích úst a usazují se hlavně na jazyku. Rozkládají v ústech bílkoviny a při tom vznikají těkavé látky, které obsahují například síru. A to je obvyklý důvod nepříjemného pachu z úst, nebo, jak říkají odborníci, halitózy.
Zárodečná buňka
Spermie nebo vajíčko, buňky nutné k reprodukci.
Zárodečná neboli vrozená mutace
Genová změna, která byla přenesena zárodečnou buňkou z rodiče na potomka a je přítomna ve všech buňkách těla potomka.
Získaná mutace
Genová změna, která vzniká v jednotlivých buňkách těla během života.
NAHORUNA slovníček pojmů
Lékařská služba první pomoci (LSPP)
Je to služba pro stavy odkladné péče, kdy není dosažitelný ošetřující (běžný, praktický) lékař občana.
Zdravotnická záchranná služba (ZSS)
Má být na místě během 15 min. od volání na tísňovou linku. Prostřednictvím posádek na výjezdových stanovištích v každém kraji zajišťuje odbornou první pomoc přednomocniční při neodkladných stavech ohrožení života či zdraví.
Rychlá lékařská pomoc (RLP)
Je to výjezdová posádka ZSS o těchto členech: lékař, zdravotník-záchranář, řidič-záchranář. Asistuje u nejzávažnějších a interních případů a v dalších potřebných případech.
Rychlá zdravotnická pomoc (RZP)
Posádka ZZS o těchto členech: zdravotník-záchranář, řidič-záchranář. Asistuje např. u nehod, zhoršení zdravotního stavu, zajišťuje převozy pacientů..
Letecká záchranná služba (LZS)
Je součástí ZSS. Je určena pro nejzávažnější případy, nepřístupný terén, pro případy kdy rozhoduje čas.
Dopravní zdravotní služba (DZS)
Posádku tvoří řidič-záchranář. Zajišťuje transport pacientů, nejde o neodkladné stavy.
NAHORU